Uhelná elektrárna o rozloze 1 000 MW identifikovala šest ložisek rozvlákňovacích válců, které potřebovaly výměnu před tím, než se pulverizátor mohl vrátit do provozu, což je velmi skutečný problém, protože pulverizátor byl rozhodující pro udržení špičkového výkonu. Při kontrole doby náběhu nových ložisek vedoucí zařízení zjistilo, že požadavky na program nemohou být splněny. Při absenci náhradních dílů, které by sloužily jako záloha, musel být pulverizátor přiveden zpět k původním specifikacím, aby mohla stanice
běží bez přerušení až do dalšího plánovaného hlavního výpadku.
Řešení
Po dokončení inspekce a analýzy poruch bylo zjištěno, že ložiska, byť poškozená, by se daly obnovit. Ve skutečnosti byly přepracovány v šesti týdnech ve srovnání se sedmi měsíčními dobami, které vyžadovaly novou sestavu ložisek. Vedle včasného navrácení do provozu obnovila výrobní závod téměř sedm tisíc dolarů v nákupu ložisek as tím souvisejících nákladů plus pět měsíců potenciální snížení výroby energie ve ztrátě příjmů o více než 1,2 milionu dolarů.
Jak ukazuje tento případ, rekonstrukce může často sloužit jako včasná, praktická a nákladově efektivní alternativa k nahrazení chybného nebo neúspěšného ložiska.
Ložiska v rotujícím zařízení slouží především k podpoře zatížení hřídele, snížení tření s válcovacími prvky a zajištění polohy hřídele a tuhosti systému. Zatímco ložiska jsou navržena tak, aby fungovaly po vypočítanou životnost, různé nepříznivé vlivy mohou ohrozit a předčasně zkrátit, jak dlouho
ložisko skutečně bude správně fungovat. Opotřebení, rzi, kontaminace pevných částic a sporadický kontakt kov-k-kov patří mezi typické viníky.
Dříve nebo později lze očekávat materiálovou únavu, která je důsledkem smykového napětí, který se cyklicky objevuje těsně pod nosnou plochou ložiskových kroužků a válcovacích prvků.
Časem tyto napětí způsobují mikrotrhliny pod povrchem a postupně se rozšiřují na samotný povrch. Vzhledem k tomu, že válečkové prvky ložiska projíždějí přes trhliny, dochází k odštěpení fragmentů materiálu (známých jako "odlupování"). Toto je obvykle začátek konce pro ložisko.
Některá provozní prostředí představují obzvláště náročné výzvy, doložené náročnými aplikacemi, jako jsou například v ropném a plynárenském průmyslu. V případě vrtání na pevnině například například do hlubšího a tvrdšího prostředí vystavuje zařízení a součásti těžkým extrémům tlaku, teploty, kontaminace a jiným zvláště trestným činnostem. V důsledku toho může být nutné vyměnit ložiska, která nakonec nesou trup.
Z jakéhokoli důvodu, když je ložisko na silnici do selhání nebo úplně selhalo, nahrazení ložiska je určitě volbou. Tento standardní přístup však může být drahý a může zahrnovat dlouhé a neproduktivní dodací lhůty. Namísto přímého nahrazení, použití řízené
obnovení procesu ložiska a následné vrácení ložiska do plného provozu může být nejvíce životaschopným přístupem.
Podtrhávání výhod, analýza nákladů a přínosů ukázala, že významnou úsporu nákladů lze dosáhnout rekonstrukcí ložiska v závislosti na jeho velikosti, složitosti, stavu, cenách a potřebách aplikace. Nakonec může obnovení ložisek přispět ke snížení celkových nákladů na životní cyklus, plně využít životnosti, úsporu nákladů, zlepšit dostupnost strojů, snížit dopad na životní prostředí z hlediska menší spotřeby energie a méně šrotu a zvýšit spolehlivost majetku.
Vyhodnocení procesu
Všechna valivá ložiska jsou kandidáty na rekonstrukci (ačkoli může být ekonomicky neuskutečnitelná pro velmi malé rozměry) a povaha a rozsah procesů opětovného zpracování budou přirozeně záviset na podmínkách konkrétního ložiska a požadavcích na použití. Obecně se během rekonstrukce opraví příslušné funkční povrchy ložiska během rekonstrukce, včetně výměny součástí ložisek, je-li to nutné.
Mezi osvědčené postupy by měli být pro tuto práci vždy zařazeni odborníci s odbornými znalostmi. Budou dostatečně vybaveny k vyhodnocení ložisek a určení toho, jaký rekonstrukční přístup bude co nejefektivnější při obnově ložiska v souladu s požadavky aplikací. Standardní postupy v oblasti průmyslu a stanovená kritéria pak budou řídit doporučení a rekonstrukční práce. Stejně důležité je také, že specializované servisní centra představují velký plus. Některá ložiska mohou potřebovat více práce než ostatní. V důsledku toho byly formalizovány různé procesy remanufacturingu.
Kontrola je vždy prvním krokem, ať již u použitých ložisek nebo u ložisek skladovaných po dlouhou dobu, a jejich porovnávání s požadavky na tažení a / nebo specifikace. Tento proces obvykle zahrnuje čištění, odmašťování, demontáž ložiska, nedestruktivní zkoušení, vizuální / mikroskopické prohlídky a rozměrové prohlídky, následované podrobnou zprávou o analýze ložisek, která obsahuje doporučení pro vhodnou léčbu a vhodnou přestavbu. Typ a závažnost poškození povrchu určuje, jaký proces opětovného zpracování musí být použit.
V případě menších škod se provádějí opětovné výrobní operace, jako je obroušení a povrchové leštění neaktivních a aktivních povrchů demagnetizací, opětovným sestavením, dynamickým zkoušením, mazáním a konzervací a obalem pro návrat do provozu.
V případě významnějšího poškození se rekonstrukce opírá o činnosti prováděné pro menší škody a zahrnuje jednu nebo více z následujících skutečností: intenzivní leštění a / nebo broušení povrchů; nahrazení válečkových prvků, je-li to nutné, novými válcovacími prvky o průměru rovnajícím se průměru prvků předtím obsažených v ložisku nebo s přizpůsobeným průměrem nadměrných válců (pokud to vyžadují požadavky na vůli); obnovení klece ložiska pro valivé prvky nebo jeho nahrazení identickou klecí; a / nebo výměnu použitých součástí (např. těsnění, pojistné kroužky a další).
Během takových rekonstrukčních procesů dochází k významnému odstranění materiálu, který odstraňuje povrchové poškození a upravuje objem namáhaného materiálu.
V případě vážného poškození může remanufacturing zahrnovat předchozí operace a zahrnuje instalaci nových kroužků a změnu nebo nahrazení součástek za účelem vytvoření jiné shodné identity (ve skutečnosti modifikace za účelem zlepšení výkonu nebo vlastností).
S takovými jasně definovanými postupy mohou ložiska vrátit do provozu splňovat (nebo někdy i překračovat) stanovené normy. Po dokončení práce je třeba provést finální kontrolu a měření, čištění a uchovávání, oznamování servisu a archivaci dokumentace.
Zjišťování poškození včas
Úspěch v rekonstrukci se zapne, když je ložisko označeno pro tento proces. V některých obzvláště kritických průmyslových odvětvích je z hlediska bezpečnosti běžná praxe odstranění valivých ložisek během plánované údržby nebo generální opravy zařízení, bez ohledu na stav ložiska, a poté provedeme opětovné zhotovení a vracení ložiska do provozu.
Vzhledem k tomu, že to nemusí být nutně případ ve všech průmyslových odvětvích, kdy se stává legitimní kandidát na opětovné výroby? Správné načasování vyjímání a opětovné výroby ložisek lze stanovit tak, aby bylo dosaženo optimálního vyvážení dlouhé životnosti a nízkých provozních nákladů.
Strategie předvídatelné údržby a přidružené technologie monitorování stavu nabízejí velkou pomoc při zjišťování časných vad a poškození, které mohou signalizovat časnou potřebu zásahu a rozlišení pro prodloužení životnosti ložisek. Mohou být také zapojeny další související technologie, jako je tradiční sledování vibrací a analýza mazání (detekce částeček opotřebení), a to vše ve snaze zabránit katastrofickému selhání ložiska a stále intenzivnějšímu a nákladnějšímu znovuzískání potřebnému pro zcela nesplněné ložiska.
Stručně řečeno, poškození ložisek zjištěné v nejbližší možné fázi může přispět k včasnému a pozitivnímu výsledku rekonstrukce za relativně minimální náklady.